sobota 28. srpna 2010

Česká dívčí výprava ve dvou a kontejnerové seznamování

V Montrealu už jsou hned dvě Petry absolventky Lycée Carnot a obě Češky. Svět je malej :) Včera přijela druhá Petra, se kterou jsem se jeden rok zastihla na Lycée Carnot a která pak šla do Anglie na vysokou. Před pár měsíci jsme se dozvěděly, že se naše cesty zase na chvilku potkají. Zatímco já sem jedu začít vysokou a tři roky si tu pobýt, Petra jede na roční pobyt na McGill, anglofonní montrealské univerzitě, věnovat se chemii. Dnes jsme se měly v jedenáct sejít, udělat nějaký ten základní nákup, když už já teď dollaramu a igu dokonale ovládám :) Měly jsme sraz u metra Berri-UQAM. Nelhala jsem, když jsem říkala, že je to tu obrovské a jen tak se tu člověk nezorientuje. S Petrou jsem se potkala až když už jsem to po třičtvrtě hodinovém čekání vzdala a vracela se domů sehnat na ni nějaký kontakt. Za tu dobu postávání u stanice metra, místa srazu, se mě zeptal na cestu jeden Kanaďan a jedna Venezuelská rodinka. Tak jsem oprašovala své znalosti španělštiny i angličtiny a byla ráda, že quebecké bilingvnosti nedělám až takovou ostudu, i když samozřejmě, že popisovat cestu se učí na prvních stránkách učebnic angličtiny. Další rozhovor by už Quebecu na cti ubral. Taky moje postávání už začínalo být divné procházejícím strážníkům, protože za svou pochůzku po blocích mě potkali asi pětkrát. Tak přemýšleli, jakým způsobem vydělávám já. Kelímek jsem neměla, ruce napřažené taky ne, hudebně nadaná asi nejsem od pohledu a nástroj mi chyběl. Asi došli k závěru, že klient teprve přijde a já ho vyhlížím. Policajt se na mě mile usmál a pozdravil mě, asi čekal, že se mu třeba budu chtít s něčím svěřit. Už se mi zdálo nemožné, že se s Peťou potkáme. A přece. Zamířily jsme, jak jinak než do dollaramy, pak do igy, kde jsem ocenila cereálie v akci. Drogérie ve stylu všechno máme (přes ručníky, jídlo, elektroniku až po Loto Quebec)byla taky zajímavá. Svou návštěvou jsem ji poctila prvně. Pak Complexe Desjardins- To by bylo, aby se procházka Montrealem obešla bez zásahu Desjardins! Najedly jsme se v Burger Kingu a vyrazily dál západně a notovaly si, jak je Montreal krásnej. Pak na Mont Royal pěkně do kopečka. Odpočívaly jsme v Rutherfordu, kde kolem nás běhaly veverky a vůbec se nebály, některé dokonce pózovaly. Pak jsme šly na Mont Royal obdivovat krásy dalšího parku. Je to tam fakt nádhera.


Večer jsem si dělala čočkovou polévku, na kterou sháním ingredience už asi týden. Je to jídlo, které zasytí a na nějakou dobu nahradí těstoviny. Čočka se měla namáčet dvě hodiny, ale protože jsem se k tomu nějak pořád nemohla dostat, čočka strávila ve své vaně více než 24 hodin a pomalu vypadala, že začne zoufalstvím klíčit. Vůbec to nevypadalo nadějně, když jsem se do toho výtvoru konečně pustila. Věci typu ocet nebo maggi mi tu znatelně chybí a beztak ta čočka je zas jiná. Bobkový list byl tak aromatický, že mě málem vypudil z bytu. Mrcha čočka se mi chtěla pomstít za pokus o utopení v té přehnané lázni a tak nepouštěla ani za nic žádnou chuť. Ještě nebylo ani dovařeno a už jsem kalkulovala, jestli by ta pseudo polévka byla schopná mi ucpat záchod. Ale vidina amerického záchodu čočku, i když místní, zcela rozhodila a začala pouštět chuť a nakonec jsem si nakonec i polévku dala. Klepal můj francouzský kamarád a chtěl mě zvát na jídlo, ale čočka to jistila u mě. Tak možná zítra. (Nechtěla jsem na plnou hubu říct, že čočkovou polévkou se hodlám živit ještě asi týden). Taky mě pozval na nějaké jezero kousek od Montrealu se koupat, protože mají být zítra třicítky. Jedou tam s nějakým dalším Francouzem a další bandou. Nakonec z toho ale možná sejde, protože samozřejmě ani jeden z té bandy neví, jak se tam jede. Takovej detail. Na pokoji se mi nahromadily krabice od různých věcí a Petra k nim přidala svou, aby měly kamarádky. Do popelnic na patře se má házet jen "kuchyňský odpad" a jinak se má třídit do popelnic někde dole. Zatím jsem vydávala kdeco všechno za kuchyňský odpad a zkrátka to tam propašovala. Ale ty krabice už přesahovaly nenápadný rozměr. Maminka mě upozornila, že nějak ustrnulo moje seznamování. Tak jsem s nadsázkou prohlásila, že se budu seznamovat až půjdu hledat ten kontejner. A ono opravdu. Nesouc moje krabice jsem nastoupila do výtahu a byl tam nějakej černoch. Jak uhel. Tak mu říkám, aby řeč nestála, jestli neví, kde jsou ty kontejnery. Načež mi odpověděl, jestli bych nešla dnes večer ven. Řekla jsem, že asi ne. Zkusil to jinak: "Co děláš dnes večer?" Tak jsem řekla, že dnes večer hledám kontejnery. Řekl, že ví, kde jsou. Začal mě zajímat. Že prej mě tam zavede. Ale po výstupu z výtahu moc nevěděl, ale snažil se to na sobě nedat znát. Na recepci seděla sympatická Quebečanka Noemie, tak jsem se jí zeptala. Popis té cesty zněl, jako by mě hnala zpátky na Mont Royal a po třetí odbočce a schodech jsem už nic nechápala. Černoch se toho ujal a řekl, že už ví. Tak jsme vyšli ven. Tam mi řekl, že neví. No paráda. Pak mě donutil to přidat k hromadícímu se bordelu za jedním domem. Prej, že to stejně popeláři odvezou a ať kašlu na třídění. Má pravdu. Příště to rozstříhám a budu vydávat za kuchyňský odpad. Pak furt se mnou stál venku. Pořád se na něco vyptával a přemlouval mě ať jdu ven (za prvé jsem venku už přece s ním stála a za druhé mi na větu, že se mi už nechce chodit řekl, že "kdo říká, že budeš chodit?" -asi mě plánoval nést, aha.) Prý, jestli znám montrealský kluby. Vytáhla jsem na něj ten salsa klub aspoň. neznal ho, což svědčilo o tom, že navštěvuje horší kalibry. Pak že se se mnou vrátí ještě výtahem. Nechala jsem ho zmáčknout číslo první, až potom jsem dala svou čtverku. Vzal si moje jméno kvůli facebooku a že se určitě ještě uvidíme. Předtím se mi ještě pochlubil, že on chodí do sportovního centra na posilování svalů (a názorně ukázal výsledky). Ptal se, jestli tam taky budu chodit. Tak jsem mu řekla, že jo a že se dokonce možná potkáme, protože budu asi chodit do posilovny. To ho asi uklidnilo, bude se moct neurvale předvádět. Namaže se předtím olejem. Takže tolik z dnešního kontejnerového seznamování.

Žádné komentáře:

Okomentovat