středa 18. srpna 2010

Za nevyřízení téměř ničeho zasloužená odměna

Dnešek měl znamenat spoustu vyřizování a v závěru znamenal hlavně hodně (skoro zbytečného) lítání po městě. Ráno začalo dobře, když jsem šla poprvé na univerzitu.Z internetu jsem si vytiskla seznam věcí, které musím udělat. Byly tam úkoly jako: přijďte se představit na SVE a odevzdejte své imigrační dokumenty na registrariátu. Moc nevím, v čem spočívá "přijít se představit" a nakonec jsem znejistěla i na tom registrariátu, co že tam vlastně jdu dělat. Registrariát spočíval v hodně židlích a na nich asi padesátce lidí, zjevně připravených na dlouhou čekací dobu, vzhledem k tomu, že všichni, kromě mě a těch, co tam měli rodiče, s sebou měli něco na čtení. Na příští rok si to budu pamatovat. Problémy typu, že jsem nevěděla, kde se berou ty čísla a proč všichni vyplňují nějaké dotazníky, to už nezmiňuju, to už začíná být standardní situace. Byla jsem 38. ale poté, co konečně otevřeli 4 přepážky, to šlo rychle. Jen jedna paní teda vehementně zdržovala a u přepážky byla tak 15 minut. Po dobu mého čekání si vedle přisedl francouzský tatínek s dcerou, která nevím, co tam šla dělat, snad ne studovat, protože ten tatínek za ni i mluvil a prostě byla totálně nesamostatná. Viděla jsem, že mají papír ohledně pojištění, tak jsem se jich zeptala, kde ho vzali. Tatínek (kdo jinej)odpověděl, že ve třetím patře. Po velmi příjemném a krátkém jednání s paní u přepážky jsem zamířila nahoru, kde se mělo nacházet SVE nebo taky SVEI nebo nějak tak. Kdo si má ty zkratky pamatovat. Ale Francouzi mají zkratku i pro bezdomovce, tak ty školní zkratky ještě beru, vidím, že může být hůř. Tam byla taky hodná paní, která ani moc nevěděla, co by mi pověděla, ale poté, co zjistila, že jsem z České republiky jen obdivně hvízdla, jaká je to dálka. Čechama se to tu nehemží, obzvlášť ne těma, co by sem šli na tři roky. Z pobytu na univerzitě jsem měla dobrej pocit. Pak jsem se vydala do banky. První pobočka banky Desjardins měla být v nákupním centru jménem...Desjardins (mám pocit, že se tady tak jmenuje 50% komerčních míst). Přišla jsem k paní na informacích a řekla jí, co potřebuju. Řekla mi, že musím mít ČÍSLO SOCIÁLNÍHO POJIŠTĚNÍ- to je ta věc, která je nám v Česku záhadou, ale o to víc jsem se o tom informovala doma a zjistila jsem, že jako student to opravdu nepotřebuju. Nezdálo se, že by mi věřila a s velmi přesným popisem cesty ("někde tady v budovách okolo") mě poslala na úřad "service canada" pro obdržení toho čísla. Popis byl natolik přesný, že jsem se nejdřív musela zeptat nějaké paní, co si vedle mě přisedla a zapálila si cigaretu, zatímco já jsem zoufale hledala, jestli ten service canada není na plánku vyznačenej. Řekla, že to "bude asi federální úřad", což zní skoro jako z Akt X. Vydala jsem se k budovám ověšeným vlajkama Kanady.
Na jedné budově bylo ale napsáno, že je to zase komplex nějaké osoby. Neznělo to moc oficiálně, tak jsem šla do té druhé. Bylo to něco jako Kanadský daňový úřad (dobře, to taky nezní přesvědčivě) a všichni tam byli ozbrojení a procházelo se tam kontrolou na kovy. Už jsem stála v řadě u informací, když na mě hlídač vyskočil s dvojjazyčným "můžu vám pomoct?". Tak jsem mu řekla, že potřebuju to jejich NAS (numéro d´assurance sociale) a on řekl, že jsem úplně blbě. Byla to ta druhá budova. Tak jsem se přesunula. Na vstupních dveřích bylo vylepeno spoustu zakazovacích nálepek. Ty běžné jako zákaz vstupu s kolečkovýma bruslema a pak jedna neběžná, kterou jsem nepochopila: bylo tam přeškrtnutý triko (ne tílko!) -to může znamenat dvě věci: buď se tam chodí nahoře bez (aneb další sexshop) nebo tam chodí jenom šlajfkáči. Riskla jsem to ve svém bídném oděvu a prošlo to. Směrovku na service Canada jsem našla hned a čekala na červeném koberci v řadě u další centrální přepážky. Kolem mě bylo spousta stolků s počítačema a dalších x přepážek. Zase ke mně přišel nějakej hlídač (já je všechny pasuju na hlídače a ono to asi budou rádci) a po ohrání mé zase stejné písničky mi řekl, že pokud v Kanadě nepracuju, nemůžu to číslo dostat. Ale že si mám počkat ještě na tu paní u centrální přepážky. Buď už toho měla dost nebo měla tik v oku, ale něco s ní bylo. Ale byla taky moc hodná a skoro vypadala, že ji mrzí, že mi to číslo prostě nemůže dát a pak mi říkala, že když mi to konto nedá Desjardins, ať zkusím Banque de Montréal, že její přítel tu byl taky jenom na povolení ke studiu a taky to číslo neměl a má konto v Banque de Montréal. No byla milá. tak jsem se zas vrátila do banky a řekla, že to číslo nepotřebuju. Dali mi formulář a ta slečna se mě ptala, takovou naučenou větou, jestli mám tak asi hodinku volnou. Tu "hodinku" vyslovila značně quebecky a já jsem jí za živej svět nemohla rozumět, co jestli mám volnýho. Pak už jsme se tomu obě smály. Nakonec jsem pochopila, poté, co řekla, že se jedná o jednotku času. Na hodně věcí jsem se jí musela ptát, protože jsem nechápala, co mám vyplňovat v některejch kolonkách. Ale opravdu byla moc ochotná. Za patnáct minut pro mě přišla veselá blondýna, která se všemu smála. Vzala si mě k sobě do kanceláře, kde mi řekla, že si u nich konto otevřít nemůžu, protože podle nového systému nespadám do jejich sektoru. Sama se tomu opět zasmála a označila to za strašnou blbost a taky jí to bylo upřímně líto a dokonce mi vytiskla obrázek a adresu pobočky, která mě snad už konečně vezme. Popsala mi i cestu a já tam napoprvé trefila. Tam jsem dostala číslo 28 a vyčkala špatnou řadu... Pak jsem šla zase k jiné slečně a vyplnila úplně jinej dotazník než předtím. A po tom únavným a neefektivním dni jsem se dozvěděla, že mám schůzku v bance zítra ve dvě... Ale v šest jsem vyrazila k řece a stálo to za to.
Člověk by nevěřil, že tak hlučný místo, jako je ulice pod mým oknem, a tak krásně poklidná pobřežní promenáda se nacházejí ve stejným městě. Řeka je enormní a hrozně silná. Chvilku jsem tam pobyla a zpátky se radši vrátila jinou cestou, protože přece jenom ta první nevypadala úplně bezpečně. Bylo to moc fajn. Pak jsem to vzala přes jedinej supermarket, kterej tu znám, kromě dollaramy (kde se nedá koupit všechno jídlo) tedy přes igu. Koupila jsem si marmeládu, džus a vajíčka -pozor na ně, málem jsem koupila nějaký pštrosí nebo co. Tady té zvěře je nějak moc. Tak zítra snad bude konečně už konto a ne další přesun nebo schůzka...

Žádné komentáře:

Okomentovat