pátek 4. února 2011

Unavený rozjezd nového trimestru ve zmrzlé Kanadě


Přiznávám to. Můj blog je mi v tuto chvíli dobrou záminkou a pomůckou jak dělat, že knihy na mém stole, posteli a podlaze neexistují. Tak si říkám, že jsem zase dlouho nic nenapsala a že tisíc stran na přečtení na pondělí počká. Říkám si to tak během celého dne, akorát měním ty výmluvy: umýt zem od našlapaných fleků od soli a sněhu, udělat si jídlo, dokonce i došlo na to, že jsem se rozhodla vyprat. A když už já jdu prát, abych se vyhnula jiné aktivitě, potom tato druhá aktivita musí být opravdové mučení. Ale číst už posté o ekonomické situaci za Otty Von Bismarcka, to se opravdu nedá dělat déle než hodinu. U praní jsem se samozřejmě rozčílila a slízl to kluk, co pral vedle mě. A obávám se, že to slízl taky proto, že byl vyloženě Tunisan a já už na ně začínám být vysazená. Pračka se tvářila, že funguje. Dělá to tak vždycky a já jí to vždycky sežeru. Nejenom že jí naliju hektolitr tekutého pracího prostředku (prášek tu neexistuje), co mimochodem stojí majlant, ale já jí ještě zedvakrát nabídnu, jestli opravdu nechce mou kartu. A tak ona mi ochotně sežere tři dolary a pak se nespustí. Jak už jsem řekla, nějakej chudák pral vedle mě. Ten Bismarck, únava, pokažená pračka plus jeho mnou předpokládaná národnost ze mě udělali momentální furii a já jsem na něj vyletěla, jestli věděl, že ta pračka nejde. Samozřejmě, že to věděl a já jsem to mohla vědět taky, proč by asi zrovna tuhle pračku přeskočil a pral v následujících DVOU dalších. S klidem mi řekl, že nevěděl, že by mi to jinak řekl. Kecal, ale co s ním nadělám. Tak jsem si ponadávala a odnesla věci zase zpátky. Pokračování pracího příběhu už nemá ten spád, tak vás ho ušetřím. Leze na mě moje první kanadská chřipka a nebyla jsem ve škole na dvou předmětech. Hodně se tu střídají teploty. Maximum bylo asi kolem minus 28 v noci a asi minus 25 večer. V tu chvíli jsem se bohužel nacházela venku s mými dvěma kamarády z rezidencí. Už nešlo ani brblat, myslela jsem, že můj mozek je v posledním tažení, a to jsem měla čepici i kapucu, což je u mě nepředstavitelná věc, myslela jsem, že čepici se budu až do důchodu efektivně vyhýbat. I když mě ta zima už štve, přestože mě jí čeká ještě pár dlouhých měsíců, musím říct, že má něco do sebe. Hodně často tu krásně svítí sluníčko a je hezky. Na neodklizeném chodníku jsem sebou ale už jednou sekla a to, i kdyby slunce pražilo a opalovalo jak v solárku, tak je vám to jedno. Tenhle trimestr je zvláštní, protože mě nadvakrát neuchvátily moje předměty. Nebo spíše profesoři. Jeden nafoukaný angličánek z Cambridge, co neoslňuje znalostmi, ale arogancí a co nás zavaluje prací, protože je si asi vědom, že sám nás stejně nic nenaučí... tak ten mi znepříjemňuje pondělky. Nadutý, pro změnu Francouz arabského původu, mě učí ve středu, ale ten je aspoň zábavnej. Snad se do toho nějak dostanu... Včera jsem šla na místo, které by ode mě lidi, co mě znají, nečekali. Na diskotéku. (na počest začátku nového trimestru) Vzhledem k pokračujícím stavům kanadské zimní deprese jsem se rozhodla pro prázdnou zábavu. A pomohlo mi to, teda aspoň trochu. Bylo to fajn, šla se mnou i Petra, v rámci prozkoumání quebeckého akcentu, se kterým se ona až tak často nesetkává. S tím akcentem se zato setkávám já nějak často. Ve škole to, až na pár zarputilých zastánců quebečtiny, celkem jde a lidi na mě mluví normálním přízvukem. Slova teda většinou nemění, ale na základ se dá zvyknout (všude tu i když to v té větě nemá co dělat, pantoute místo pas du tout, criss, anglická slovíčka a jejich nově vytvoření francouzští příbuzní...). Zato Patrikova maminka je pro mě opravdovým oříškem, protože té moc milé paní nejde rozumět nic. Takže hádám aspoň kontext. A hodně často se netrefím. Ale Petra to včera říkala jasně (a já to říkám taky): můžeš být chytrej jak chceš, v cizím jazyce jsi občas za blba.) Jinak z mých nestereotypních aktivit musím zmínit návštěvu v Goethe institutu, kde se promítají unikátní německé filmy z dob komunismu. Německy neumím ani ň krom danke a bitte, jejichž použití a význam si stejně pořád pletu, takže já jsem ocenila titulky. Film, co jsem viděla, byl výbornej. Je to výběr od mého kamaráda kanadského režiséra Denise Chouinarda, který udělal dobrý životní výběr a našel si svou krásnou Češku Lucku :) Filmy, které vybral, nejsou nikde k dispozici, protože neexistují na dvd ani vhs ani žádné jiné dostupné metodě koukání na film. Myslím, že pocházejí z německého archivu. Tak jsem ráda, že občas taky dělám něco jiného než chodím do školy, čtu a chodím do knihovny (a lituju se kolik toho mám). A taky jsem s Patrikem, to se taky počítá do kladných věcí, to nesmím zapomenout. Ale stejně se těším domů. Tak jdu s paralenem na Bismarcka. Lepší by byl panák něčeho ostřejšího. To praní mé nervy totiž dorazilo ;)
PS: do PS dávám to co jsem zapomněla napsat a považuju za zmíněníhodné: po dobu mého relaxování doma během vánočních prázdnin, když to tady neměl kdo místo mě hlídat ;), mi ZBOŘILI kostel na který jsem měla výhled z okna a kolem kterého bývaly v 5 ráno tak krásné červánky. Teď jsou tam místo toho dva jeřáby. Tomu se říká špatný začátek nového trimestru!
Další PS: asi nejživější předmět je Anglická konverzace, kde se sešlo trochu z celého světa (Japonsko, Čína, Rusko, Moldávie, Irán...) a skoro nikdo tam nemluví francouzsky, takže jsme do angličtiny nucení. Jsem strašně ráda za tento předmět, protože je tam výborná parta lidí (změna oproti karieristickým sklonům budoucích mezinárodních právníků) a po každé tříhodinovce angličtiny odcházím s kupou veselých historek. Posledně jsem se málem složila, když jsme měli dělat dialog na nějakou TV show/film, který se nám líbil nebo naopak ho chceme kritizovat. Ve třídě je jeden Číňan. Teda je jich tam hodně, ale toto je jeden konkrétní Číňan. Je trochu starší než my a vypadá zcela odvezdaně okolnímu světu. Neutrální výraz čínského miminka. Už výběr filmu vyzýval k pousmání, vhledem k tomu, že tenhle pán vypadá pořádně zakomplexovaně a řekli byste, že z něj slovo nevymlátíte. Prezentoval SEX VE MĚSTĚ. Čekali jsme, co to dá, spíše asi kritiku konzervativního nemluvného Číňana. Jeho repliky byly výborné: "Mně se líbí, že ty ženy mají prostě krásné.... tvary." - "Jsou to krásné ženy, co si žádné oblečení nedají dvakrát. Ale mají příliš mnoho sexuálních partnerů." "Jsou hodně hodně nalíčené....... Ale koho to zajímá???!!!" :) :) :)

Tak to byla povzbuzující čínská historka na závěr ;)

Žádné komentáře:

Okomentovat