pátek 7. září 2012

ONA ŽIJE!

Předpokládám, že rok absence na blogu mě zbavil veškeré té miniaturní popularity, které se mi v jeho začátcích dostávalo. Eventuální shrnutí toho, co se za tu dobu událo, by mě však mohlo stát i těžkou neoblíbenost případně zablokování účtu googlem. Proto se spokojím s oznámením, že jsem za své nevšední české příjmení, které opravdu obsahuje čtyři souhlásky za sebou, přidala i těžce všední kanadsko-francouzské příjmení Pelletier. Pro nezasvěcené, je to příjmení mého tutora na univerzitě, který se mezitím stal notářem a také mým životním partnerem. Kdyby mi někdo chtěl poblahopřát, případně poslat svatební dar a posteriori, s radostí vám těžce soukromou cestou sdělím adresu ;)


Přestože jsem oficiálně započala dlouhou cestu k obdržení javorového listu na cestovní pas, naprosto vším zůstávám hrdou Češkou a Kanadu ani Quebec a jejich „kulinářské speciality“ pořád ještě dostatečně neznám. Svědčí o tom i příhoda s hot dogem.


Asi dva týdny zpět byla na jedné známé obchodní montrealské ulici akce „chodníkový prodej“, což je záležitost při níž se dá všechno koupit výrazně levněji než obvykle, hlavně boty. Vzhledem k tomu, že mi americké velikosti bot zkrátka nesednou a také objevily mou novou vadu, tedy jedna noha větší než druhá (což mě vede ke zmínění toho, že místní doktor na pohotovosti mi naprosto vážně oznámil, že mám křivý nos!), víc než boty mě zajímaly hot dogy. Tuto překvapivou vášeň jsem v sobě objevila až tady. Nebo se snad jedná o patologickou záležitost, tedy zubožený český žaludek v zemi hamburgerů vidící v hot dogu něco jako kolegu z české kuchyně, párek v rohlíku, a když už nemůže mít svíčkovou, dá si aspoň hot dog? Naivně jsem si myslela, že po dvou letech už znám vše, co je možné do hot dogu v Kanadě nacpat (například křiklavě zelená substance, o niž tvrdí, že je vyráběna z okurků, podle mě pravděpodobně pocházejících výhradně z Fukušimy). O opaku jsem se přesvědčila, když jsem si hojně naplnila můj hot dog něčím, co vypadalo jako zavařená zelenina (pro Moraváky: Kunjovjanka nebo nějak tak). Člověk, jehož zaměstnání bych kvalifikovala jako dohlížeč-na-lidi-naplňující-zakoupený-hot-dog, mě pozoroval se zájmem jako těžkou femme fatale. Po prvním zakousnutí jsem zjistila, že jsem si naložila velkou hromadu něčeho mnohem horšího než pálivé papričky, feferonky... Hot dog skončil v popelnici, vzhledem k tomu, že jsem po druhém odvážném zakousnutí myslela, že mám horečku. Z piedestálu znalkyně kanadských hot dogů jsem padla hluboko dolů. Příjmení ze mě zkrátka quebečanku ještě nedělá. A budoucí javorový list na pasu to taky nezmění.
V Quebecu je rušno. Už sedm měsíců. V únoru se odhlasovala studentská stávka a při několika méně demokratických studentských hlasováních se postupně odhlasovávala až do června či července. V ten moment liberální vláda zasáhla radikálním zákonem těžce omezujícím shromáždění na ulicích a manifestace. Také rozhodla o povinném dohnání ztraceného trimestru od konce srpna. Většině lidí se tento zákon zdál nedemokratický a přehnaný. Mně se zdál jako naprosto normální a ještě bych těm místním lenochům přidala veřejně prospěšné práce.) Liberální vláda totiž chtěla navýšit školné. Mladým Quebečanům, kteří si však žijí ve srovnání např. s ČR velmi velmi dobře a mohou být klidně měsíčně placeni, za práci na poloviční úvazek, víc než moji rodiče dohromady, se to však nelíbilo. Veškerý chaos vedl k předčasným volbám, v nichž zvítězili separatisté (minoritní vláda). Znamená to pro mě, že časem nebudu mít na pase javor, ale lilii?


Abych nějak uklidila ten nepořádek, který stávkující studenti naházeli na můj studijní plán, strávila jsem celé léto stáží ve vědecké revue mezinárodního práva, se školou na dálku a prací na poloviční úvazek jako asistentka výzkumu kanadského ústavního práva. Od října ke škole na plný úvazek na dálku přidám denní docházku do školy na plný úvazek, přičemž budu stále pracovat na poloviční úvazek ve výzkumu. Jestli to přežiju, dám vědět :) Na dobu čekání na obrdžení mého parte vám přeju pomalý, dlouhý a teplý konec léta.

4 komentáře:

  1. Bezva blog.Asi už nemáte v albu žádné fotky, že?Nic se mi neobjevuje.Moc se mi líbí Kanada....Jana

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den, paní/ slečno Jano. Jsem moc ráda, že se Vám líbí můj blog. To mi dodáva chuť dále psát, i když na mě teď padla nějaká dlouhodobá pisatelská únava ;) Fotky z Picasy jsem se nedávno rozhodla smazat, i když mi to bylo líto. Přišla jsem totiž na to, že se při vyhledávání mého jména trochu bez kontextu zobrazovaly na googlu. Možná je časem trochu proberu a zase něco přidám- tentokrát spíše bez lidí. Kanada stojí za pár fotek :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Petro,jsem Jana,39 a klidně mi tykej.Můžu taky?Já si hrozně ráda na netu přečtu a podívám na obrázky Kanady,je to moje nejoblíbenější mimoevropská země.A tenhle blog se mi líbil, tak jsem se chtěla podívat na obrázky.Je Kanada opravdu tak krásná? Přeji úspěšné studium!Jana

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Jano, chvilku mi to trvalo, ale aby ses měla na mém blogu na co kouknout, projela jsem své fotky a přidala pár obrázků z různých míst, která jsem navštívila. Mám velmi obyčejný foťák a nemám absolutně žádné fotografické ambice, ale i tak si myslím, že některé snímky jsou moc pěkné. Z Kanady jsem toho zatím viděla jen poměrně málo, ale i tak můžu říct, že je to nádherná zem. Tady je odkaz na album (v komentáři nemůžu dát hypertextový odkaz, takže toto je opravdu originální adresa alba, snad bude fungovat): https://picasaweb.google.com/108312914013429369384/Kanada?authuser=0&authkey=Gv1sRgCJ6RkZuVke7Vag&feat=directlink

    OdpovědětVymazat