středa 4. března 2015

Prilis vody ve skupenstvi pevnem, zadna voda ve skupenstvi kapalnem


Motivujici snehulak na zacatku zimy
Uz cele ctyri dny nam netece voda. Udivuje me, ze to nikoho nevyvadi z miry a Montrealane (ti, kteri vodu maji) solidarne opakuji, ze letos byla velika zima, a tak popraskaly vodovody. Letos sice byla hrozna zima, ale moc dobre si vzpominam na lonskych -30, kdy mi zmrzly rasy, a voda byla. Paradoxne me ma uklidnit argument, ze nektere oblasti jsou udajne bez vody uz dva tydny. Zkratka mi zustava rozum stat, asi tak jako pri nekterych zcela nevysvetlitelnych postupech administrativy ve Francii. Tak jsem uz druhy den exilovana na jiznim pobrezi. Tedy exodus z centra quebecke metropole s nejvyssimi najmy v Montrealu do mista, kde radeji ani nevychazite z domu, protoze je tu zhruba tri sta naprosto stejnych domku, ulic a aut, ze byste cestu zpet uz nikdy nenasli. Ale aspon je tu klid :) I kdyz s frustraci hodnou unoroveho cekani na zapnuti topeni na francouzskych internatech tu cekam, co nastane priste a bude to pripadat divne jenom mne. Mozna prave to topeni, nebo treba zacnou zimou praskat okna, nebo dokonce zdi. Prestoze uz jim druhy den v kuse fastfood a pripadam si ze jsem jiz zcela konvertovala ke kanadske strave, kanadskou naturu ocividne jeste zcela nemam. Protoze ctyri dny bez vody toleruju jen s velkou davkou ceskych nadavek v hlave. 

Avsak par dobrych zprav tu prece jenom je. 

Zaprve, dneska je poprve venku nula stupnu a zacinam si delat nadeje, ze brzo skonci obdobi neoprenovych bot a tezkych kabatu. A taky ze nam z bytu zmizi priserna vanicka na okapavani snehuli. Letosni zima byla opravdu strasna, ponevadz jsem -19°C povazovala za razantni otepleni. 

Taky musim s radosti oznamit, ze jsem tu uz skoro ridickou. Kdyz jsem se kolem Vanoc podivala na svuj cesky ridicak, oznamujici, ze uz jsem temer sedm let ridic, zastydela jsem se, protoze moje ridicske umeni tomu absolutne neodpovida. Tak jsem si obvolala kanadske autoskoly a SAAQ, protoze muj cesky ridicak tu neplati. Nastesti je tu “uznan” ale musi byt “vymenen” (mezinarodni ridicak plati jen 6 mesicu), coz spociva v uspesnem slozeni teoretickeho a praktickeho testu. Tedy, usterite 800$ za zbytecnou autoskolu. Koupila jsem si knizky a zacala jsem se sporadicky ucit. S prekvapenim jsem prisla na to, ze pravidlo, ktere jsem doted oznacovala za “Kahirskou anarchii” a povazovala jsem jej za vymysl meho manzela, tu skutecne plati: na krizovatce ma prednost ten, kdo do krizovatky prijel jako prvni. Nechapu, jak to tu muze fungovat. Snad krome Chorvatu jsem nikdy nevidela mene tolerantni ridice, nez v Montrealu. Ale funguje to. Test jsem udelala snad zazrakem. Testy na ostro byly naprosto odlisne od testu na internetu a odpovedi na otazky se nenachazely nikde v mych dvou knizkach. Ale prosla jsem. Z nepochopitelnych duvodu se prede mnou sedici byrokrat na magistrate rozhodl oficialne zatajit jak me astma, tak mych skoro 5 dioptrii a uvedl, ze nemam ani dychaci problemy, ani vadu oci. Ted cekam, az budu mit trochu vic casu na praktickou zkousku. Zatim jsem “apprenti conducteur” a muzu ridit jenom s nekym, kdo uz ma delsi dobu ridicak. Patrick se mnou obcas ztraci nervy, kdyz zastavim uprostred krizovatky. Semafory jsou tu totiz az za krizovatkou, na coz si nemuzu zvyknout. Celkove mam ale radost, ze jsem se po peti letech k tomu ridicaku dokopala a Kanada pro me bude celkove dostupnejsi. Uz se tesim na leto. Jesteze je tu benzin levnejsi nez v CR. 

A dalsi milou zpravu nakonec : muj blog, na ktery bohuzel uz skoro nepisu, ma stale prumerne 30 navstevniku denne, z cehoz mam obrovskou radost a dekuju vsem vytrvalcum :)


Žádné komentáře:

Okomentovat