úterý 13. června 2017

Z vypeceneho Montrealu

V zachvatu euforie a plneni dalsich povinnosti jsem zapomnela informovat moje drahe blogove publikum o uspesne napoprve slozene zkousce pravnicke komory! Pokud po mne zase nebude nekdo chtit nejakou novou schopnost, nedojde k administrativni chybe na Uradu francouzskeho jazyka Quebecu, nebo se zase nezblaznim do nejake pitomosti, mela by to snad byt moje posledni zkouska. A ze jich bylo! Posledni etapou je staz, ktera zacina koncem cervence. Jeji narocnost me sice desi, ale je to posledni policko v seznamu.

V mezicase se v Montrealu vystridala snad vsechna rocni obdobi, pricemz se pridalo i obdobi destu. Pred par tydny se zacalo i v me budove znovu topit, aby nasledne prisla saharska vedra, znasobena absolutni nevetratelnosti meho bytu.
Stehovani je na spadnuti a uz se nemuzu dockat, az dam do provozu tu prastarou « motelovou » klimatizaci, ktera kazi veskery esteticky dojem meho noveho bytu, ale momentalne je pro me vidina jakkoliv nevzhledne klimatizace spodobnitelna s oazou v pousti. Zitra ma ale zase prijit jaro a pak se na tri dny ozvat obdobi destu, takze bude chvilku klid. Doufam, ze pristi tyden nezamrznou memu autu kola v kaluzi.


Grand Prix v Montrealu (na nemz jsem samozrejme nebyla) pocasi pralo, ale zato se ozval « system », coz je pro kazdeho cloveka, ktery pricichnul k frankofonnimu svetu, neco co pravdepodobne spada pod juristickou force majeure, aneb zasah shury. Temer karikaturne tam, podle zprav z medii, ktere jsem pobavene hltala, dochazelo ke kontrole listku. Tak to, ze se dve hodiny cekalo na vstup, protoze listky koupene pres internet necetl stroj, to nikoho neprekvapi. Ze pote stroj necetl ani original vstupenky zakoupene v kamennych prodejnach, to bylo jen usmevne. Ale ze na budku kontroloru vstupenek nakonec spadl strom, to me dostalo. Toho by nedosahli ani ve Francii. Ale aspon me to presvedcilo o tom, ze me Quebec porad muze pobavit. Finalni den zavrsily americke slecny pod mym oknem, ktere mely vsechno krom kalhot a vcetne klobouku s napisem Canada a asi dve hodiny se samy fotily na kapote jejich stare Dodge. Tresnickou na dortu ale bylo to, ze jim vubec nevadilo, ze maji na prednim okne pokutu za parkovani. Ochotne je tam fotila i mistni pani, ktera tu postupem casu meni verejny parcik v ochocenou zahradku. (Od soboty mam pod druhym oknem obludny hydrant s vodou na zalivani! Centrum Montrealu tak zacina vypadat jako zahradkarska oblast.) I pres tuto neunavnou a chvalihodnou ekologickou cinnost jsem ji bohuzel musela klasifikovat jako mirne vysinutou a to nejen proto, ze obcas chodi po McGillu a vede debatu sama se sebou a hrozne gestikuluje (a i pres ten hydrant). Pricinou teto diagnozy je den, kdy jsem se vecer vracela z auta domu a byla priserna bourka. Zcela slita pani me zastavila a zeptala se me, jestli nevim, jake na vecer hlasi pocasi.


Z Montrealskych novinek je to prozatim vse. Z krabic a izolep zdravim vsechny doma a moc se tesim na vychlazenou tocenou Kofolu!

1 komentář:

  1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat